Bhumi Khanda · Chapter 22
Suvrata's Former Life as Dharmangada, and the Cycle of Recurring Ages
Verse 1 (padma.2.22.1)
व्यास उवाच- प्रश्नमेकं महाभाग करिष्ये सांप्रतं वद । त्वयैव पूर्वमुक्तं हि सुव्रतं च प्रतीश्वरम्
vyāsa uvāca- praśnamekaṁ mahābhāga kariṣye sāṁprataṁ vada tvayaiva pūrvamuktaṁ hi suvrataṁ ca pratīśvaram
Vyasa said: 'I shall now ask one question, O greatly fortunate one; answer me. Suvrata, that lord worthy of worship, has already been spoken of by you—'
Verse 2 (padma.2.22.2)
पूर्वाभ्यासेन संध्यायन्नारायणमनामयम् । कस्यां ज्ञात्यां समुत्पन्नः सुव्रतः पूर्वजन्मनि
pūrvābhyāsena saṁdhyāyannārāyaṇamanāmayam kasyāṁ jñātyāṁ samutpannaḥ suvrataḥ pūrvajanmani
—'meditating through former practice upon Narayana, free of affliction. Into what family was Suvrata born in his former birth?'
Verse 3 (padma.2.22.3)
तन्मे त्वं सांप्रतं ब्रूहि कथमाराधितो हरिः । अनेनापि स देवेश कोयं पुण्यसमाविलः
tanme tvaṁ sāṁprataṁ brūhi kathamārādhito hariḥ anenāpi sa deveśa koyaṁ puṇyasamāvilaḥ
'Tell me this now — how was Hari worshipped by him? And who, O lord of gods, was this one so filled with merit?'
Verse 4 (padma.2.22.4)
ब्रह्मोवाच- वैदिशे नगरे पुण्ये सर्वऋद्धिसमाकुले । तत्र राजा महातेजा ऋतध्वजसुतो बली
brahmovāca- vaidiśe nagare puṇye sarvaṛddhisamākule tatra rājā mahātejā ṛtadhvajasuto balī
Brahma said: 'In the meritorious city of Vaidisha, filled with every prosperity, there was a king of great splendor, mighty, the son of Ritadhvaja—'
Verse 5 (padma.2.22.5)
तस्यात्मजो महाप्राज्ञो रुक्मभूषणविश्रुतः । संध्यावली तस्य भार्या धर्मपत्नी यशस्विनी
tasyātmajo mahāprājño rukmabhūṣaṇaviśrutaḥ saṁdhyāvalī tasya bhāryā dharmapatnī yaśasvinī
—'his son, greatly wise, renowned as Rukmabhushana; Sandhyavali was his wife, a righteous, renowned lady.'
Verse 6 (padma.2.22.6)
तस्यां पुत्रं समुत्पाद्य स आत्मसदृशं ततः । तस्य धर्मांगदं नाम चकार नृपनंदनः
tasyāṁ putraṁ samutpādya sa ātmasadṛśaṁ tataḥ tasya dharmāṁgadaṁ nāma cakāra nṛpanaṁdanaḥ
'Having begotten upon her a son resembling himself, that royal prince gave him the name Dharmangada.'
Verse 7 (padma.2.22.7)
सर्वलक्षणसंपन्नः पितृभक्तिपरायणः । रुक्मांगदस्य तनयो योयं भगवतां वरः
sarvalakṣaṇasaṁpannaḥ pitṛbhaktiparāyaṇaḥ rukmāṁgadasya tanayo yoyaṁ bhagavatāṁ varaḥ
'Endowed with every auspicious mark, wholly devoted to filial piety — he, the son of Rukmangada, was this very one, foremost among the blessed.'
Verse 8 (padma.2.22.8)
पितुः सौख्याय येनापि मोहिन्यै तु शिरो ददे । वैष्णवेन च धर्मेण पितृभक्त्या तु तस्य हि
pituḥ saukhyāya yenāpi mohinyai tu śiro dade vaiṣṇavena ca dharmeṇa pitṛbhaktyā tu tasya hi
'For his father's happiness, he gave his own head to Mohini; through Vaishnava dharma, and through his devotion to his father—'
Verse 9 (padma.2.22.9)
सुप्रसन्नो हृषीकेशः सकायो वैष्णवं पदम् । नीतस्तु सर्वधर्मज्ञो वैष्णवः सात्वतां वरः
suprasanno hṛṣīkeśaḥ sakāyo vaiṣṇavaṁ padam nītastu sarvadharmajño vaiṣṇavaḥ sātvatāṁ varaḥ
—'Hrishikesha, well pleased, led him, body and all, to the Vaishnava station — that knower of every dharma, that Vaishnava, foremost of the devoted.'
Verse 10 (padma.2.22.10)
धर्मांगदो महाप्राज्ञः प्रज्ञाज्ञानविशारदः । तत्रस्थो वै महाप्राज्ञो धर्मोसौ धर्मभूषणः
dharmāṁgado mahāprājñaḥ prajñājñānaviśāradaḥ tatrastho vai mahāprājño dharmosau dharmabhūṣaṇaḥ
'That greatly wise Dharmangada, skilled in wisdom and knowledge, remained established there, that greatly wise one, righteous, an ornament of dharma—'
Verse 11 (padma.2.22.11)
दिव्यान्मनोनुगान्भोगान्मोदमानः प्रभुंजति । पूर्णे युगसहस्रांते धर्मो वै धर्मभूषणः
divyānmanonugānbhogānmodamānaḥ prabhuṁjati pūrṇe yugasahasrāṁte dharmo vai dharmabhūṣaṇaḥ
—'rejoicing, he enjoyed divine pleasures that followed his heart's desire. When a full thousand ages had ended, that righteous, dharma-adorned one—'
Verse 12 (padma.2.22.12)
तस्मात्पदात्परिभ्रष्टो विष्णोश्चैव प्रसादतः । सुव्रतो नाम मेधावी सुमनानंदवर्द्धनः
tasmātpadātparibhraṣṭo viṣṇoścaiva prasādataḥ suvrato nāma medhāvī sumanānaṁdavarddhanaḥ
—'fell from that station, and by the very grace of Vishnu became the wise one named Suvrata, the increaser of Sumana's joy—'
Verse 13 (padma.2.22.13)
सोमशर्मस्य तनयः श्रेष्ठो भगवतां वरः । तपश्चचार मेधावी विष्णुध्यानपरोभवत्
somaśarmasya tanayaḥ śreṣṭho bhagavatāṁ varaḥ tapaścacāra medhāvī viṣṇudhyānaparobhavat
—'the excellent son of Somasharma, foremost among the blessed. That wise one performed austerity and became wholly devoted to meditation on Vishnu.'
Verse 14 (padma.2.22.14)
कामक्रोधादिकान्दोषान्परित्यज्य द्विजोत्तमः । संयम्यचैन्द्रियं वर्गं तपस्तेपे निरंतरम्
kāmakrodhādikāndoṣānparityajya dvijottamaḥ saṁyamyacaindriyaṁ vargaṁ tapastepe niraṁtaram
'Abandoning the faults of desire, anger, and the rest, that best of brahmins, mastering the whole company of senses, performed austerity unceasingly—'
Verse 15 (padma.2.22.15)
वैडूर्यपर्वतश्रेष्ठे सिद्धेश्वरस्य सन्निधौ । एकीकृत्य मनश्चायं संयोज्य विष्णुना सह
vaiḍūryaparvataśreṣṭhe siddheśvarasya sannidhau ekīkṛtya manaścāyaṁ saṁyojya viṣṇunā saha
—'on the excellent mountain of Vaidurya, in the presence of Siddheshvara, having unified his mind and joined it with Vishnu.'
Verse 16 (padma.2.22.16)
एवं वर्षशतं स्थित्वा ध्यानेनास्य महात्मनः । सुप्रसन्नो जगन्नाथः शंखचक्रगदाधरः
evaṁ varṣaśataṁ sthitvā dhyānenāsya mahātmanaḥ suprasanno jagannāthaḥ śaṁkhacakragadādharaḥ
'Thus having remained a hundred years in meditation, that great soul pleased the Lord of the world greatly, that bearer of conch, discus, and mace—'
Verse 17 (padma.2.22.17)
तस्मै वरं ददावन्यं सलक्ष्म्या सह केशवः । भोभोः सुव्रत धर्मात्मन्बुध्यस्व विबुधांवर
tasmai varaṁ dadāvanyaṁ salakṣmyā saha keśavaḥ bhobhoḥ suvrata dharmātmanbudhyasva vibudhāṁvara
—'and Keshava, together with Lakshmi, granted him a further boon: "O Suvrata, righteous soul, awaken, O best of the wise!"'
Verse 18 (padma.2.22.18)
वरं वरय भद्रं ते कृष्णोऽहं ते समागतः । एवमाकर्ण्य मेधावी विष्णोर्वाक्यमनुत्तमम्
varaṁ varaya bhadraṁ te kṛṣṇo'haṁ te samāgataḥ evamākarṇya medhāvī viṣṇorvākyamanuttamam
'"Choose a boon — good fortune to you; I, Krishna, have come to you." Hearing this supreme word of Vishnu, that wise one—'
Verse 19 (padma.2.22.19)
हर्षेण महताविष्टो दृष्ट्वा देवं जनार्दनम् । बद्धांजलिपुटो भूत्वा प्रणाममकरोत्तदा
harṣeṇa mahatāviṣṭo dṛṣṭvā devaṁ janārdanam baddhāṁjalipuṭo bhūtvā praṇāmamakarottadā
—'filled with great joy, beholding the god Janardana, joined his hands together and then bowed in reverence.'
Verse 20 (padma.2.22.20)
सुव्रत उवाच- संसारसागरमतीव महासुदुःखजालोर्मिभिर्विविधमोहचयैस्तरंगैः । संपूर्णमस्ति निजदोषगुणैस्तु प्राप्तस्तस्मात्समुद्धर जनार्दनमाशुदीनम्
suvrata uvāca- saṁsārasāgaramatīva mahāsuduḥkhajālormibhirvividhamohacayaistaraṁgaiḥ saṁpūrṇamasti nijadoṣaguṇaistu prāptastasmātsamuddhara janārdanamāśudīnam
Suvrata said: 'This ocean of transmigration, exceedingly full of the net-waves of great suffering, with waves made of manifold accumulated delusions, filled entirely with one's own faults and merits — from it I have come, O Janardana; swiftly deliver this wretched one.'
Verse 21 (padma.2.22.21)
कर्मांबुदे महति गर्जतिवर्षतीव विद्युल्लतोल्लसतिपातकसंचयैर्मे । मोहांधकारपटलैर्मम नास्ति दृष्टिर्दीनस्य तस्य मधुसूदन देहि हस्तम्
karmāṁbude mahati garjativarṣatīva vidyullatollasatipātakasaṁcayairme mohāṁdhakārapaṭalairmama nāsti dṛṣṭirdīnasya tasya madhusūdana dehi hastam
'In the great cloud of karma, thundering, raining, its lightning-vine flashing with my accumulated sins — through the veils of the darkness of delusion I have no sight left; give your hand to this wretched one, O Madhusudana.'
Verse 22 (padma.2.22.22)
संसारकाननघनं बहुदुःखवृक्षैः संसेव्यमानमपि मोहमयैश्च सिंहैः । संदीप्तमस्ति करुणाबहुवह्नितेजः संतप्यमानमनिशं परिपाहि कृष्ण
saṁsārakānanaghanaṁ bahuduḥkhavṛkṣaiḥ saṁsevyamānamapi mohamayaiśca siṁhaiḥ saṁdīptamasti karuṇābahuvahnitejaḥ saṁtapyamānamaniśaṁ paripāhi kṛṣṇa
'This dense forest of transmigration, thick with the trees of manifold sorrow, infested too by delusion's very lions — blazing amid its own great fire, ceaselessly tormented, protect me fully, O Krishna.'
Verse 23 (padma.2.22.23)
संसारवृक्षमतिजीर्णमपीह उच्चं मायासुकंदकरुणा बहुदुःखशाखम् । जायादिसंगच्छदनं फलितं मुरारे तत्राधिरूढपतितं भगवन्हि रक्ष
saṁsāravṛkṣamatijīrṇamapīha uccaṁ māyāsukaṁdakaruṇā bahuduḥkhaśākham jāyādisaṁgacchadanaṁ phalitaṁ murāre tatrādhirūḍhapatitaṁ bhagavanhi rakṣa
'This tree of transmigration, though ancient, stands tall here; its root is illusion, its many branches are sorrow; its leaves are attachment to wife and the rest, and it bears its fruit; fallen after climbing upon it, protect me, O Murari, O Lord.'
Verse 24 (padma.2.22.24)
दुःखानलैर्विविधमोहमयैः सुधूमैः शोकैर्वियोगमरणांतिक सन्निभैश्च । दग्धोस्मि कृष्ण सततं मम देहि मोक्षं ज्ञानांबुदैः समभिषिंच सदैव मां त्वम्
duḥkhānalairvividhamohamayaiḥ sudhūmaiḥ śokairviyogamaraṇāṁtika sannibhaiśca dagdhosmi kṛṣṇa satataṁ mama dehi mokṣaṁ jñānāṁbudaiḥ samabhiṣiṁca sadaiva māṁ tvam
'By the fires of sorrow, made of manifold delusion, thick with smoke, with griefs resembling the very approach of separation and death, I am ceaselessly burned, O Krishna; grant me liberation, and ever anoint me with the clouds of your knowledge.'
Verse 25 (padma.2.22.25)
घोरांधकारपटले महतीव गर्ते संसारनाम्निपतितं सततं हि कृष्ण । त्वं सत्कृपो मम हि दीनभयातुरस्य तस्माद्विरज्यशरणं तव आगतोस्मि
ghorāṁdhakārapaṭale mahatīva garte saṁsāranāmnipatitaṁ satataṁ hi kṛṣṇa tvaṁ satkṛpo mama hi dīnabhayāturasya tasmādvirajyaśaraṇaṁ tava āgatosmi
'Into a vast pit veiled in dreadful darkness, named "the world," I have fallen constantly, O Krishna; you are truly compassionate to me, wretched and stricken with fear as I am; therefore, turning away from it in dispassion, I have come to your refuge.'
Verse 26 (padma.2.22.26)
त्वामेव ये नियतमानसभावयुक्ता ध्यायंति ज्ञानमनसा पदवीं लभंते । नत्वैव पादयुगलं च महासुपुण्यं यद्देवकिन्नरगणाः परिचिंतयंति
tvāmeva ye niyatamānasabhāvayuktā dhyāyaṁti jñānamanasā padavīṁ labhaṁte natvaiva pādayugalaṁ ca mahāsupuṇyaṁ yaddevakinnaragaṇāḥ pariciṁtayaṁti
'Those who, with disciplined mind and true devotion, meditate upon you alone, obtain the highest path through knowledge and mind; I bow to your very pair of feet, greatly meritorious, upon which the hosts of gods and kinnaras meditate.'
Verse 27 (padma.2.22.27)
नान्यं वदामि न भजामि न चिंतयामि त्वत्पादपद्मयुगलं सततं नमामि । कामं त्वमेव मम पूरय मेद्य कृष्ण दूरेण यातु मम पातकसंचयस्ते
nānyaṁ vadāmi na bhajāmi na ciṁtayāmi tvatpādapadmayugalaṁ satataṁ namāmi kāmaṁ tvameva mama pūraya medya kṛṣṇa dūreṇa yātu mama pātakasaṁcayaste
'I speak of no other, I worship no other, I think of no other; I bow constantly to your pair of lotus-feet. Fulfill my desire, O Krishna, this very day; let my accumulated sins depart far from me.'
Verse 28 (padma.2.22.28)
दासोस्मि देव तव किंकरजन्मजन्म त्वत्पादपद्मयुगलं सततं स्मरामि
dāsosmi deva tava kiṁkarajanmajanma tvatpādapadmayugalaṁ satataṁ smarāmi
'I am your servant, O lord, your slave in birth after birth; I ever remember your pair of lotus-feet.'
Verse 29 (padma.2.22.29)
यदि कृष्ण प्रसन्नोसि देहि मे सुवरं प्रभो । मन्मातापितरौ कृष्ण सकायौ मंदिरे नय
yadi kṛṣṇa prasannosi dehi me suvaraṁ prabho manmātāpitarau kṛṣṇa sakāyau maṁdire naya
'If you are pleased, O Krishna, grant me this fine boon, O Lord: lead my mother and father, O Krishna, body and all, to your own abode—'
Verse 30 (padma.2.22.30)
आत्मनश्च महादेव मयासह न संशयः । श्रीकृष्ण उवाच- एवं ते परमं कार्यं भविष्यति न संशयः
ātmanaśca mahādeva mayāsaha na saṁśayaḥ śrīkṛṣṇa uvāca- evaṁ te paramaṁ kāryaṁ bhaviṣyati na saṁśayaḥ
—'and myself too, O great god, along with me, no doubt of it.' Sri Krishna said: 'So shall this supreme task of yours come to pass, no doubt of it.'
Verse 31 (padma.2.22.31)
तस्य तुष्टो हृषीकेशो भक्त्या तस्य प्रतोषितः । प्रयातौ वैष्णवं लोकं दाहप्रलयवर्जितौ
tasya tuṣṭo hṛṣīkeśo bhaktyā tasya pratoṣitaḥ prayātau vaiṣṇavaṁ lokaṁ dāhapralayavarjitau
Hrishikesha, pleased with him, well satisfied by his devotion, sent his parents to the Vaishnava world, free of burning and dissolution.
Verse 32 (padma.2.22.32)
सुव्रतेन समं तौ द्वौ सुमना सोमशर्मकौ । यावत्कल्पद्वयं प्राप्तं तावत्स सुव्रतो द्विजः
suvratena samaṁ tau dvau sumanā somaśarmakau yāvatkalpadvayaṁ prāptaṁ tāvatsa suvrato dvijaḥ
Sumana and Somasharma, those two, went together with Suvrata to the Vaishnava world. Until two full kalpas had passed, that brahmin Suvrata—
Verse 33 (padma.2.22.33)
बुभुजे बुभुजे दिव्याँल्लोकांश्चैव महामते । देवकार्यार्थमत्रैव काश्यपस्य गृहं पुनः
bubhuje bubhuje divyā~llokāṁścaiva mahāmate devakāryārthamatraiva kāśyapasya gṛhaṁ punaḥ
—enjoyed the divine worlds indeed, O great-minded one. For the sake of the work of the gods, once again here, into the house of Kashyapa—
Verse 34 (padma.2.22.34)
अवतीर्णो महाप्राज्ञो वचनात्तस्य चक्रिणः । ऐंद्रं पदं हि यो भुंक्ते विष्णोश्चैव प्रसादतः
avatīrṇo mahāprājño vacanāttasya cakriṇaḥ aiṁdraṁ padaṁ hi yo bhuṁkte viṣṇoścaiva prasādataḥ
—that greatly wise one descended, at the very word of the discus-bearer; and he it is who now enjoys the station of Indra, by the grace of Vishnu himself.
Verse 35 (padma.2.22.35)
वसुदत्तेति विख्यातः सर्वदेवैर्नमस्कृतः । ऐंद्रं पदं हि यो भुंक्ते सांप्रतं वासवो दिवि
vasudatteti vikhyātaḥ sarvadevairnamaskṛtaḥ aiṁdraṁ padaṁ hi yo bhuṁkte sāṁprataṁ vāsavo divi
Renowned by the name Vasudatta, honored by all the gods, he it is who now enjoys the station of Indra, as Vasava himself in heaven.
Verse 36 (padma.2.22.36)
एतत्ते सर्वमाख्यातं सृष्टिसंबंधकारणम् । अन्यदेवं प्रवक्ष्यामि यदेव परिपृच्छसि
etatte sarvamākhyātaṁ sṛṣṭisaṁbaṁdhakāraṇam anyadevaṁ pravakṣyāmi yadeva paripṛcchasi
All this has been told to you, the cause bound up with creation. I shall further speak of anything else you ask.
Verse 37 (padma.2.22.37)
व्यास उवाच- धर्माङ्गदो महाप्राज्ञो रुक्माङ्गदसुतो बली । आद्ये कृतयुगे जातः सृष्टिकाले स वासवः
vyāsa uvāca- dharmāṁgado mahāprājño rukmāṁgadasuto balī ādye kṛtayuge jātaḥ sṛṣṭikāle sa vāsavaḥ
Vyasa said: 'Dharmangada, greatly wise, mighty son of Rukmangada, was born in the first Krita Yuga, at the time of creation — yet you also say he is Vasava, Indra, now.'
Verse 38 (padma.2.22.38)
तत्कथं देवदेवेश अन्यो धर्माङ्गदो भुवि । अन्यो रुक्मांङ्गदो राजा किं चायं त्रिदशाधिपः
tatkathaṁ devadeveśa anyo dharmāṁgado bhuvi anyo rukmāṁṁgado rājā kiṁ cāyaṁ tridaśādhipaḥ
'How then, O lord of the gods, is there another Dharmangada on earth, and another King Rukmangada — and is this same one the lord of the thirty gods?'
Verse 39 (padma.2.22.39)
एतन्मे संशयं जातं तद्भवान्वक्तुमर्हति । ब्रह्मोवाच- हंत ते कथयिष्यामि सर्वसंदेहनाशनम्
etanme saṁśayaṁ jātaṁ tadbhavānvaktumarhati brahmovāca- haṁta te kathayiṣyāmi sarvasaṁdehanāśanam
'This doubt has arisen in me; you should resolve it.' Brahma said: 'Well then, I shall tell you what dispels every doubt.'
Verse 40 (padma.2.22.40)
देवस्य लीलासृष्ट्यर्थे वर्तते द्विजसत्तम । यथा वाराश्च पक्षाश्च मासाश्च ऋतवो यथा
devasya līlāsṛṣṭyarthe vartate dvijasattama yathā vārāśca pakṣāśca māsāśca ṛtavo yathā
'It occurs for the sake of the god's own creative play, O worthy brahmin — just as days, fortnights, months, and seasons recur—'
Verse 41 (padma.2.22.41)
संवत्सराश्च मनवस्तथा यांति युगाः पुनः । पश्चात्कल्पः समायाति व्रजाम्येवं जनार्दनम्
saṁvatsarāśca manavastathā yāṁti yugāḥ punaḥ paścātkalpaḥ samāyāti vrajāmyevaṁ janārdanam
—'and years, and Manvantaras, and ages likewise pass again and again; afterward a kalpa comes, and thus I too go to Janardana.'
Verse 42 (padma.2.22.42)
अहमेव महाप्राज्ञ मयि यांति चराचराः । पुनः सृजति योगात्मा पूर्ववद्विश्वमेव हि
ahameva mahāprājña mayi yāṁti carācarāḥ punaḥ sṛjati yogātmā pūrvavadviśvameva hi
'I myself, O greatly wise one — into me all moving and unmoving beings pass; and that Self of yoga creates the universe once more, just as before.'
Verse 43 (padma.2.22.43)
पुनरहं पुनर्वेदाः पुनस्ते देवता द्विजाः । तथा भूपाश्च ते सर्वे स्वचरित्रसमाविलाः
punarahaṁ punarvedāḥ punaste devatā dvijāḥ tathā bhūpāśca te sarve svacaritrasamāvilāḥ
'Again I am born, again the Vedas, again those very gods and brahmins; and likewise all those kings too, filled with their own former deeds and character—'
Verse 44 (padma.2.22.44)
प्रभवंति महाभाग विद्वांस्तत्र न मुह्यति । पूर्वकल्पे महाभागो यथा रुक्मांगदो नृपः
prabhavaṁti mahābhāga vidvāṁstatra na muhyati pūrvakalpe mahābhāgo yathā rukmāṁgado nṛpaḥ
—'come into being, O greatly fortunate one; but the wise man is never confused by this. Just as in a former kalpa there was the greatly fortunate King Rukmangada—'
Verse 45 (padma.2.22.45)
तथा धर्मांगदश्चायं संजातः ख्यातिमान्द्विजः । रामादयो महाप्राज्ञा ययातिर्नहुषस्तथा
tathā dharmāṁgadaścāyaṁ saṁjātaḥ khyātimāndvijaḥ rāmādayo mahāprājñā yayātirnahuṣastathā
'—so too has this renowned brahmin Dharmangada come to be again. Great sages like Rama and others, and Yayati and Nahusha likewise—'
Verse 46 (padma.2.22.46)
मन्वादयो महात्मानः प्रभवंति लयंति च । ऐंद्रं पदं प्रभुंजंति राजानो धर्मतत्पराः
manvādayo mahātmānaḥ prabhavaṁti layaṁti ca aiṁdraṁ padaṁ prabhuṁjaṁti rājāno dharmatatparāḥ
'—great souls beginning with the Manus, come into being and pass away again; kings devoted to dharma enjoy the very station of Indra.'
Verse 47 (padma.2.22.47)
यथा धर्मांगदो वीरः प्रभुंजति महत्पदम् । एवं वेदाश्च देवाश्च पुराणाः स्मृतिपूर्वकाः
yathā dharmāṁgado vīraḥ prabhuṁjati mahatpadam evaṁ vedāśca devāśca purāṇāḥ smṛtipūrvakāḥ
'Just as the hero Dharmangada now enjoys that great station — so too do the Vedas, the gods, and the Puranas, along with the traditions of memory, recur.'
Verse 48 (padma.2.22.48)
एतत्तु सर्वमाख्यातं तवाग्रे द्विजसत्तम । चरितं सुव्रतस्याथ पुण्यं सुगतिदायकम्
etattu sarvamākhyātaṁ tavāgre dvijasattama caritaṁ suvratasyātha puṇyaṁ sugatidāyakam
'All this has been told before you, O worthy brahmin — this meritorious life of Suvrata, the giver of a fine destiny.'
Verse 49 (padma.2.22.49)
अव्यक्तं तु महाभाग प्रब्रवीमि तवाग्रतः
avyaktaṁ tu mahābhāga prabravīmi tavāgrataḥ
'Now I shall declare before you, O greatly fortunate one, that which is unmanifest.'