Skip to main content

Patala Khanda · Chapter 33

The Heroes' Vows

Chapter 32All chaptersChapter 34

Verse 1 (padma.5.33.1)

शेष उवाच। गच्छत्सु रथिवर्येषु शत्रुघ्नादिषु भूरिषु । महाराजेषु सर्वेषु रथकोटियुतेषु च

śeṣa uvāca gacchatsu rathivaryeṣu śatrughnādiṣu bhūriṣu mahārājeṣu sarveṣu rathakoṭiyuteṣu ca

Shesha said: While the excellent charioteers, Shatrughna and the many others, all the great kings, together with tens of millions of chariots, were proceeding on,

Verse 2 (padma.5.33.2)

अकस्मादभवन्मार्गे तमः परमदारुणम् । यस्मिन्स्वीयो न पारक्यो लक्ष्यते ज्ञातिभिर्नरैः

akasmādabhavanmārge tamaḥ paramadāruṇam yasminsvīyo na pārakyo lakṣyate jñātibhirnaraiḥ

suddenly on the path there arose an utterly dreadful darkness, in which kinsmen could not tell their own men from strangers.

Verse 3 (padma.5.33.3)

रजसा व्यावृतं व्योम विद्युत्स्तनितसंकुलम् । एतादृशे तु संमर्दे महाभयकरे ततः

rajasā vyāvṛtaṁ vyoma vidyutstanitasaṁkulam etādṛśe tu saṁmarde mahābhayakare tataḥ

The sky was covered with dust, filled with lightning and thunder; then, in such a tumult, causing great fear,

Verse 4 (padma.5.33.4)

मेघा वर्षंति रुधिरं पूयामेध्यादिकं बहु । अत्याकुला बभूवुस्ते वीराः परमवैरिणः

meghā varṣaṁti rudhiraṁ pūyāmedhyādikaṁ bahu atyākulā babhūvuste vīrāḥ paramavairiṇaḥ

the clouds rained blood, pus, filth, and much else unclean; those heroes, formidable to their foes, became utterly bewildered.

Verse 5 (padma.5.33.5)

आकुलीकृतलोके तु किमिदं किमिति स्थितिः । तमोव्याप्तानि लोकानां चक्षूंषि प्रथितौजसाम्

ākulīkṛtaloke tu kimidaṁ kimiti sthitiḥ tamovyāptāni lokānāṁ cakṣūṁṣi prathitaujasām

The world thrown into confusion, "what is this, what is happening?" — the eyes of men of renowned might were engulfed in darkness.

Verse 6 (padma.5.33.6)

जहाराश्वं रावणस्य सुहृत्पातालसंस्थितः । विद्युन्मालीति विख्यातो राक्षसश्रेणिसंवृतः

jahārāśvaṁ rāvaṇasya suhṛtpātālasaṁsthitaḥ vidyunmālīti vikhyāto rākṣasaśreṇisaṁvṛtaḥ

A friend of Ravana, dwelling in Patala, known by the name Vidyunmali, surrounded by ranks of rakshasas, seized the horse.

Verse 7 (padma.5.33.7)

कामगे सुविमाने तु सर्वायसनिषेविणि । आरूढोऽश्वं तु वीराणां भयं कुर्वञ्जहार ह

kāmage suvimāne tu sarvāyasaniṣeviṇi ārūḍho'śvaṁ tu vīrāṇāṁ bhayaṁ kurvañjahāra ha

Mounted upon an excellent chariot that moved at will, fashioned wholly of iron, he, striking fear into the heroes, carried off the horse.

Verse 8 (padma.5.33.8)

मुहूर्तात्तत्तमो नष्टमाकाशं विमलं बभौ । वीराः शत्रुघ्नमुख्यास्ते प्रोचुः कुत्र हयोऽस्ति सः

muhūrtāttattamo naṣṭamākāśaṁ vimalaṁ babhau vīrāḥ śatrughnamukhyāste procuḥ kutra hayo'sti saḥ

In a moment that darkness vanished, and the sky shone clear; then the heroes, with Shatrughna foremost, exclaimed: "Where is that horse?"

Verse 9 (padma.5.33.9)

ते सर्वे हयराजं तु लोकयंतः परस्परम् । ददृशुर्न यदा वाहं हाहाकारस्तदाभवत्

te sarve hayarājaṁ tu lokayaṁtaḥ parasparam dadṛśurna yadā vāhaṁ hāhākārastadābhavat

All of them, searching for the king of horses, looking to one another, when they saw not the steed, a cry of dismay arose.

Verse 10 (padma.5.33.10)

कुत्राश्वो हयमेधस्य केन नीतः कुबुद्धिना । इति वाचमवोचंस्ते तावत्स दनुजेश्वरः

kutrāśvo hayamedhasya kena nītaḥ kubuddhinā iti vācamavocaṁste tāvatsa danujeśvaraḥ

"Where is the horse of the horse-sacrifice? By what evil-minded one has it been taken?" — as they spoke these words, meanwhile that lord of the demons —

Verse 11 (padma.5.33.11)

ददृशे सुभटैः सर्वै रथस्थैः शौर्यशोभितैः । विमानवरमारूढै राक्षसाग्र्यैः समावृतः

dadṛśe subhaṭaiḥ sarvai rathasthaiḥ śauryaśobhitaiḥ vimānavaramārūḍhai rākṣasāgryaiḥ samāvṛtaḥ

was seen by all the fine warriors standing in their chariots, resplendent in valor, surrounded by foremost rakshasas mounted upon an excellent chariot.

Verse 12 (padma.5.33.12)

दुमुर्खा विकरालास्या लंबदंष्ट्रा भयानकाः । राक्षसास्तत्र दृश्यंते सैन्यग्रासाय चोद्यताः

dumurkhā vikarālāsyā laṁbadaṁṣṭrā bhayānakāḥ rākṣasāstatra dṛśyaṁte sainyagrāsāya codyatāḥ

There were seen dreadful rakshasas of vile faces, terrible gaping mouths, and hanging fangs, eager to devour the army.

Verse 13 (padma.5.33.13)

तदा तं वेदयामासुः शत्रुघ्नं नृवरोत्तमम् । हयो नीतो न जानीमः खे विमानविलासिना

tadā taṁ vedayāmāsuḥ śatrughnaṁ nṛvarottamam hayo nīto na jānīmaḥ khe vimānavilāsinā

Then they informed Shatrughna, best among excellent men: "The horse has been carried off — we know not by whom, some being sporting in a chariot in the sky.

Verse 14 (padma.5.33.14)

तमसा व्याकुलान्कृत्वा वीरानस्मान्समाययौ । जग्राह नृपशार्दूल हयं कुरु यथोचितम्

tamasā vyākulānkṛtvā vīrānasmānsamāyayau jagrāha nṛpaśārdūla hayaṁ kuru yathocitam

Having thrown us heroes into confusion with darkness, he came and seized the horse, O tiger among kings; do what is fitting."

Verse 15 (padma.5.33.15)

शत्रुघ्नस्तद्वचः श्रुत्वा महारोषसमावृतः । कोऽस्त्येष राक्षसो यो मे हयं जग्राह वीर्यवान्

śatrughnastadvacaḥ śrutvā mahāroṣasamāvṛtaḥ ko'styeṣa rākṣaso yo me hayaṁ jagrāha vīryavān

Hearing these words, Shatrughna, overcome with great rage, exclaimed: "Who is this rakshasa, so mighty, who has seized my horse?

Verse 16 (padma.5.33.16)

विमानं तत्पतत्वद्य मद्बाणव्रजनिर्हतम् । पतत्वद्य शिरस्तस्य क्षुरप्रैर्मम वैरिणः

vimānaṁ tatpatatvadya madbāṇavrajanirhatam patatvadya śirastasya kṣuraprairmama vairiṇaḥ

Let his chariot fall today, struck down by the mass of my arrows! Let the head of my enemy fall today, by my razor-edged shafts!

Verse 17 (padma.5.33.17)

सज्जीयंतां रथाः सर्वैर्महाशस्त्रास्त्रपूरिताः । यांतु तं प्रतिसंहर्तुं योद्धारो वाजिहारिणम्

sajjīyaṁtāṁ rathāḥ sarvairmahāśastrāstrapūritāḥ yāṁtu taṁ pratisaṁhartuṁ yoddhāro vājihāriṇam

Let all the chariots be made ready, filled with great weapons and missiles; let the warriors go to strike down that stealer of the horse."

Verse 18 (padma.5.33.18)

इत्युक्त्वा रोषताम्राक्ष उवाच निजमंत्रिणम् । नयानयविदं शूरं युद्धकार्यविशारदम्

ityuktvā roṣatāmrākṣa uvāca nijamaṁtriṇam nayānayavidaṁ śūraṁ yuddhakāryaviśāradam

Having said this, his eyes red with rage, he spoke to his own minister, valiant, skilled in what is proper and improper, expert in matters of war.

Verse 19 (padma.5.33.19)

शत्रुघ्न उवाच। मंत्रिन्कथय के योज्या राक्षसस्य वधोद्यताः । महाशस्त्रा महाशूराः परमास्त्रविदुत्तमाः

śatrughna uvāca maṁtrinkathaya ke yojyā rākṣasasya vadhodyatāḥ mahāśastrā mahāśūrāḥ paramāstraviduttamāḥ

Shatrughna said: "O minister, tell me — who should be assigned, ready to slay this rakshasa, great in weapons, great in valor, most excellent in knowledge of supreme weapons?

Verse 20 (padma.5.33.20)

कथयाशु विचार्यैवं तत्करोमि भवद्वचः । वीरान्कथय तस्यैवं योग्यान्सर्वास्त्रकोविदान्

kathayāśu vicāryaivaṁ tatkaromi bhavadvacaḥ vīrānkathaya tasyaivaṁ yogyānsarvāstrakovidān

Tell me quickly, having so considered, and I shall act on your word. Name the heroes fit for this, skilled in all weapons."

Verse 21 (padma.5.33.21)

एतच्छ्रुत्वा तु सचिवः प्राह वाक्यं यथोचितम् । वीरान्रणवरे योग्यान्दर्शयंस्तरसा नतान्

etacchrutvā tu sacivaḥ prāha vākyaṁ yathocitam vīrānraṇavare yogyāndarśayaṁstarasā natān

Hearing this, the minister spoke fitting words, quickly pointing out the heroes worthy in excellent battle, who stood bowed before him.

Verse 22 (padma.5.33.22)

सुमतिरुवाच। जेतुं गच्छतु तद्रक्षः समरे विजयोद्यतः । महाशस्त्रास्त्रसंयुक्तः पुष्कलः परतापनः

sumatiruvāca jetuṁ gacchatu tadrakṣaḥ samare vijayodyataḥ mahāśastrāstrasaṁyuktaḥ puṣkalaḥ paratāpanaḥ

Sumati said: "Let Pushkala, ready for victory in battle, armed with great weapons and missiles, scorcher of foes, go to conquer that demon.

Verse 23 (padma.5.33.23)

तथा लक्ष्मीनिधिर्यातु शस्त्रसंघसमन्वितः । करोतु तस्य यानस्य भंगं तीक्ष्णैः स्वसायकैः

tathā lakṣmīnidhiryātu śastrasaṁghasamanvitaḥ karotu tasya yānasya bhaṁgaṁ tīkṣṇaiḥ svasāyakaiḥ

And let Lakshmi-nidhi go too, equipped with a host of weapons; let him shatter that being's chariot with his own sharp arrows.

Verse 24 (padma.5.33.24)

हनूमान्धृष्टकर्मात्र राक्षसैर्योधितुं क्षमः । करोतु मुखपुच्छाभ्यां ताडनं रक्षसां प्रभो

hanūmāndhṛṣṭakarmātra rākṣasairyodhituṁ kṣamaḥ karotu mukhapucchābhyāṁ tāḍanaṁ rakṣasāṁ prabho

Hanuman, bold in deed, capable of fighting the rakshasas here — let him, O lord, strike the demons with mouth and tail.

Verse 25 (padma.5.33.25)

वानरा अपि ये वीरा रणकर्मविशारदाः । गच्छंतु तेऽखिला योद्धुं तववाक्यप्रणोदिताः

vānarā api ye vīrā raṇakarmaviśāradāḥ gacchaṁtu te'khilā yoddhuṁ tavavākyapraṇoditāḥ

Let all those monkey-heroes too, skilled in the work of battle, go to fight, driven forth by your command.

Verse 26 (padma.5.33.26)

सुमदश्च सुबाहुश्च प्रतापाग्र्यश्च सत्तमाः । गच्छंतु सायकैस्तीक्ष्णैस्तान्योद्धुं राक्षसाधमान्

sumadaśca subāhuśca pratāpāgryaśca sattamāḥ gacchaṁtu sāyakaistīkṣṇaistānyoddhuṁ rākṣasādhamān

And Sumada and Subahu and Pratapagri, those excellent ones, let them go with sharp arrows to fight those basest of rakshasas.

Verse 27 (padma.5.33.27)

भवानपि महाशस्त्रपरिवारो रथे स्थितः । करोतु युद्धे विजयं राक्षसं हंतुमुद्यतः

bhavānapi mahāśastraparivāro rathe sthitaḥ karotu yuddhe vijayaṁ rākṣasaṁ haṁtumudyataḥ

You yourself too, surrounded by great weapons, standing in your chariot, ready to slay the rakshasa, achieve victory in battle.

Verse 28 (padma.5.33.28)

एतन्मम मतं राजन्ये योधास्तत्प्रमर्दनाः । ते गच्छंतु रणे शूराः किमन्यैर्बहुभिर्भटैः

etanmama mataṁ rājanye yodhāstatpramardanāḥ te gacchaṁtu raṇe śūrāḥ kimanyairbahubhirbhaṭaiḥ

This is my counsel, O king: let those warriors who are his match go forth, brave in battle — what need of many other soldiers?"

Verse 29 (padma.5.33.29)

इत्युक्तवति वीराग्र्येऽमात्ये सुमतिसंज्ञिके । शत्रुघ्नः कथयामास वीरान्संग्रामकोविदान्

ityuktavati vīrāgrye'mātye sumatisaṁjñike śatrughnaḥ kathayāmāsa vīrānsaṁgrāmakovidān

When the minister Sumati, foremost among heroes, had spoken thus, Shatrughna addressed the heroes skilled in battle.

Verse 30 (padma.5.33.30)

भो वीराः पुष्कलाद्या ये सर्वशस्त्रास्त्रकोविदाः । ते वदंतु प्रतिज्ञां वै मत्पुरो राक्षसार्दने

bho vīrāḥ puṣkalādyā ye sarvaśastrāstrakovidāḥ te vadaṁtu pratijñāṁ vai matpuro rākṣasārdane

"O heroes, Pushkala and the rest, skilled in all weapons — let them declare their vows before me, for the crushing of this rakshasa.

Verse 31 (padma.5.33.31)

कृत्वा प्रतिज्ञां विपुलां स्वपराक्रमशोभिनीम् । गच्छंतु रणमध्ये हि भवंतो बलसंयुताः

kṛtvā pratijñāṁ vipulāṁ svaparākramaśobhinīm gacchaṁtu raṇamadhye hi bhavaṁto balasaṁyutāḥ

Having made a mighty vow, resplendent with your own valor, go into the midst of battle, endowed with strength."

Verse 32 (padma.5.33.32)

इति वाक्यं समाकर्ण्य शत्रुघ्नस्य महाबलाः । स्वां स्वां प्रतिज्ञां महतीं चक्रुस्ते तेजसान्विताः

iti vākyaṁ samākarṇya śatrughnasya mahābalāḥ svāṁ svāṁ pratijñāṁ mahatīṁ cakruste tejasānvitāḥ

Hearing these words of Shatrughna, those greatly powerful, radiant ones each made their own mighty vow.

Verse 33 (padma.5.33.33)

तत्रादौ पुष्कलो वीरः श्रुत्वा वाक्यं महीपतेः । परमोत्साहसंपन्नः प्रतिज्ञामूचिवानिमाम्

tatrādau puṣkalo vīraḥ śrutvā vākyaṁ mahīpateḥ paramotsāhasaṁpannaḥ pratijñāmūcivānimām

There, first, the hero Pushkala, hearing the king's words, filled with supreme enthusiasm, uttered this vow:

Verse 34 (padma.5.33.34)

पुष्कल उवाच। शृणुष्व नृपशार्दूल मत्प्रतिज्ञां पराक्रमात् । विहितां सर्वलोकानां शृण्वतां परमाद्भुताम्

puṣkala uvāca śṛṇuṣva nṛpaśārdūla matpratijñāṁ parākramāt vihitāṁ sarvalokānāṁ śṛṇvatāṁ paramādbhutām

Pushkala said: "Listen, O tiger among kings, to my vow, made from valor, most wondrous, as all the world listens.

Verse 35 (padma.5.33.35)

चेन्न कुर्यां क्षुरप्राग्रैस्तीक्ष्णैः कोदंडनिर्गतैः । दैत्यं मूर्च्छासमाक्रांतं कीर्णकेशाकुलाननम्

cenna kuryāṁ kṣuraprāgraistīkṣṇaiḥ kodaṁḍanirgataiḥ daityaṁ mūrcchāsamākrāṁtaṁ kīrṇakeśākulānanam

If I do not, with sharp razor-tipped arrows loosed from my bow, reduce that demon to unconsciousness, his hair disheveled, his face in disarray,

Verse 36 (padma.5.33.36)

कन्या स्वभोक्तुर्यत्पापं यत्पापं देवनिंदने । तत्पापं मम वै भूयाच्चेत्कुर्यां स्ववचोऽनृतम्

kanyā svabhokturyatpāpaṁ yatpāpaṁ devaniṁdane tatpāpaṁ mama vai bhūyāccetkuryāṁ svavaco'nṛtam

then may the sin that belongs to one who violates a maiden entrusted to him, the sin of reviling the gods, be mine — if I make my own word false.

Verse 37 (padma.5.33.37)

यदिमद्बाणनिर्भिन्नाः सैनिकाः सुमहाबलाः । न पतंति महाराज प्रतिज्ञां तत्र मे शृणु

yadimadbāṇanirbhinnāḥ sainikāḥ sumahābalāḥ na pataṁti mahārāja pratijñāṁ tatra me śṛṇu

If the soldiers, of very great strength, pierced by his arrows, do not fall — hear, O great king, my vow concerning that too:

Verse 38 (padma.5.33.38)

विष्ण्वीशयोर्विभेदं यः शिवशक्त्योः करोत्यपि । तत्पापं मम वै भूयाच्चेन्न कुर्यामृतं वचः

viṣṇvīśayorvibhedaṁ yaḥ śivaśaktyoḥ karotyapi tatpāpaṁ mama vai bhūyāccenna kuryāmṛtaṁ vacaḥ

whatever sin belongs to him who creates division between Vishnu and Ishvara, or between Shiva and Shakti, may that sin be mine — if I do not make my word true.

Verse 39 (padma.5.33.39)

सर्वं मद्वाक्यमित्युक्तं रघुनाथपदांबुजे । भक्तिर्मे निश्चला यास्ति सैव सत्यं करिष्यति

sarvaṁ madvākyamityuktaṁ raghunāthapadāṁbuje bhaktirme niścalā yāsti saiva satyaṁ kariṣyati

All this is my word, thus spoken; whatever unwavering devotion I have at Raghunatha's lotus feet — that very devotion will make it true."

Verse 40 (padma.5.33.40)

पुष्कलस्य प्रतिज्ञां तां श्रुत्वा लक्ष्मीनिधिर्नृपः । प्रतिज्ञां व्यदधात्सत्यां स्वपराक्रमशोभिताम्

puṣkalasya pratijñāṁ tāṁ śrutvā lakṣmīnidhirnṛpaḥ pratijñāṁ vyadadhātsatyāṁ svaparākramaśobhitām

Hearing that vow of Pushkala, King Lakshmi-nidhi made his own true vow, resplendent with his own valor.

Verse 41 (padma.5.33.41)

लक्ष्मीनिधिरुवाच। वेदानां निंदनं श्रुत्वा आस्ते यो मौनिवन्नरः । मानसे रोचयेद्यस्तु सर्वधर्मबहिष्कृतः

lakṣmīnidhiruvāca vedānāṁ niṁdanaṁ śrutvā āste yo maunivannaraḥ mānase rocayedyastu sarvadharmabahiṣkṛtaḥ

Lakshmi-nidhi said: "That man who, hearing the Vedas reviled, sits silent as if mute, and he who takes delight in it in his mind — both are cast out from all dharma.

Verse 42 (padma.5.33.42)

ब्राह्मणो यो दुराचारो रसलाक्षादिविक्रयी । विक्रीणाति च गां मूढो धनलोभेन मोहितः

brāhmaṇo yo durācāro rasalākṣādivikrayī vikrīṇāti ca gāṁ mūḍho dhanalobhena mohitaḥ

That Brahmin of evil conduct who sells liquid extracts, lac, and the like, and that fool who, deluded by greed for wealth, sells a cow —

Verse 43 (padma.5.33.43)

म्लेच्छकूपोदकं पीत्वा प्रायश्चित्तं तु नाचरेत् । तत्पापं मम वै भूयाद्विमुखश्चेद्भवाम्यहम्

mlecchakūpodakaṁ pītvā prāyaścittaṁ tu nācaret tatpāpaṁ mama vai bhūyādvimukhaścedbhavāmyaham

and he who, having drunk water from a Mleccha's well, performs no penance for it — may that sin be mine, if I turn back from this."

Verse 44 (padma.5.33.44)

तत्प्रतिज्ञामथाश्रुत्य हनूमान्रणकोविदः । रामांघ्रिस्मरणं कृत्वा प्रोवाच वचनं शुभम्

tatpratijñāmathāśrutya hanūmānraṇakovidaḥ rāmāṁghrismaraṇaṁ kṛtvā provāca vacanaṁ śubham

Then, hearing that vow, Hanuman, skilled in battle, having remembered Rama's feet, spoke this auspicious word:

Verse 45 (padma.5.33.45)

मत्स्वामीहृदये नित्यं ध्येयो वै योगिभिर्मुहुः । यं देवाः सासुराः सर्वे नमंति मणिमौलिभिः

matsvāmīhṛdaye nityaṁ dhyeyo vai yogibhirmuhuḥ yaṁ devāḥ sāsurāḥ sarve namaṁti maṇimaulibhiḥ

"He who is my lord, ever to be meditated upon by yogis again and again, whom all the gods, together with the asuras, bow to with their jewel-crowned heads,

Verse 46 (padma.5.33.46)

रामः श्रीमानयोध्यायाः पतिर्लोकेशपूजितः । तं स्मृत्वा यद्ब्रुवे वाक्यं तद्वै सत्यं भवष्यिति

rāmaḥ śrīmānayodhyāyāḥ patirlokeśapūjitaḥ taṁ smṛtvā yadbruve vākyaṁ tadvai satyaṁ bhavaṣyiti

glorious Rama, Lord of Ayodhya, worshipped by the lords of the worlds — remembering him, whatever word I speak shall indeed become true.

Verse 47 (padma.5.33.47)

राजन्कोयं लघुर्दैत्यो दुर्बलः कामगे स्थितः । कथयाशु मया कार्यमेकेन विनिपातनम्

rājankoyaṁ laghurdaityo durbalaḥ kāmage sthitaḥ kathayāśu mayā kāryamekena vinipātanam

O king, who is this trifling, weak demon, stationed in a chariot that moves at will? Tell me quickly — his destruction is a task for me alone.

Verse 48 (padma.5.33.48)

मेरुं देवेंद्रसहितं लांगूलाग्रेण तोलये । जलधिं शोषये सर्वं सांवर्तं वा पिबाम्यहम्

meruṁ devendrasahitaṁ lāṁgūlāgreṇa tolaye jaladhiṁ śoṣaye sarvaṁ sāṁvartaṁ vā pibāmyaham

I can weigh Mount Meru, together with Devendra, on the tip of my tail; I can dry up the entire ocean, or drink even the fire of universal dissolution.

Verse 49 (padma.5.33.49)

राज्ञः श्रीरघुनाथस्य जानक्याः कृपया मम । तन्नास्ति भूतले राजन्यदसाध्यं कदा भवेत्

rājñaḥ śrīraghunāthasya jānakyāḥ kṛpayā mama tannāsti bhūtale rājanyadasādhyaṁ kadā bhavet

By the grace of King Shri Raghunatha and of Janaki upon me — there is nothing on this earth, O king, that could ever be beyond my power.

Verse 50 (padma.5.33.50)

एतद्वाक्यं मया प्रोक्तमनृतं स्याद्यदि प्रभो । तदैव रघुनाथस्य भक्तिदूरो भवाम्यहम्

etadvākyaṁ mayā proktamanṛtaṁ syādyadi prabho tadaiva raghunāthasya bhaktidūro bhavāmyaham

If this word spoken by me should prove false, O lord, then may I at that very moment become far removed from devotion to Raghunatha.

Verse 51 (padma.5.33.51)

यः शूद्रः कपिलां गां वै पयोबुद्ध्यानुपालयेत् । तस्य पापं ममैवास्तु चेत्कुर्यामनृतं वचः

yaḥ śūdraḥ kapilāṁ gāṁ vai payobuddhyānupālayet tasya pāpaṁ mamaivāstu cetkuryāmanṛtaṁ vacaḥ

Whatever sin belongs to a Shudra who tends a tawny cow only for the sake of her milk — may that sin be mine, if I make my word false.

Verse 52 (padma.5.33.52)

ब्राह्मणीं गच्छते मोहाच्छूद्रः कामविमोहितः । तस्य पापं ममैवास्तु चेत्कुर्यामनृतं वचः

brāhmaṇīṁ gacchate mohācchūdraḥ kāmavimohitaḥ tasya pāpaṁ mamaivāstu cetkuryāmanṛtaṁ vacaḥ

Whatever sin belongs to a Shudra who, deluded by desire, out of infatuation approaches a Brahmin woman — may that sin be mine, if I make my word false.

Verse 53 (padma.5.33.53)

यद्घ्राणान्नरकं गच्छेत्स्पर्शनाच्चापि रौरवम् । तां पिबेन्मदिरां यो वा जिह्वास्वादेन लोलुपः

yadghrāṇānnarakaṁ gacchetsparśanāccāpi rauravam tāṁ pibenmadirāṁ yo vā jihvāsvādena lolupaḥ

That by whose very smell one goes to hell, and by whose touch to Raurava — that liquor, which one, greedy for the taste on his tongue, drinks —

Verse 54 (padma.5.33.54)

तस्य यज्जायते पापं तन्ममैवास्तु निश्चितम् । चेन्न कुर्यां प्रतिज्ञातं सत्यं रामकृपाबलात्

tasya yajjāyate pāpaṁ tanmamaivāstu niścitam cenna kuryāṁ pratijñātaṁ satyaṁ rāmakṛpābalāt

whatever sin arises for him — let that certainly be mine, if by the strength of Rama's grace I do not make my vow true."

Verse 55 (padma.5.33.55)

एवमुक्ते महावीरैर्योद्धारस्तरसा युताः । चक्रुः प्रतिज्ञां महतीं स्वपराक्रमशालिनीम्

evamukte mahāvīrairyoddhārastarasā yutāḥ cakruḥ pratijñāṁ mahatīṁ svaparākramaśālinīm

When this was thus spoken by the great heroes, the other warriors, filled with vigor, made their own mighty vows, resplendent with their valor.

Verse 56 (padma.5.33.56)

शत्रुघ्नोऽपि व्यधात्तत्र प्रतिज्ञां पश्यतां नृणाम् । साधुसाधु प्रशंसन्वै तान्वीरान्युद्धकोविदान्

śatrughno'pi vyadhāttatra pratijñāṁ paśyatāṁ nṛṇām sādhusādhu praśaṁsanvai tānvīrānyuddhakovidān

Shatrughna too made his vow there, before the eyes of the assembled men, praising those heroes skilled in war, saying "well done, well done."

Verse 57 (padma.5.33.57)

कथयामि पुरो वः स्वां प्रतिज्ञां सत्त्वशोभिताम् । तच्छृण्वंतु महाभागा युद्धोत्साहसमन्विताः

kathayāmi puro vaḥ svāṁ pratijñāṁ sattvaśobhitām tacchṛṇvaṁtu mahābhāgā yuddhotsāhasamanvitāḥ

"I declare before you my own vow, resplendent with courage; let those of great fortune, filled with enthusiasm for battle, hear it.

Verse 58 (padma.5.33.58)

चेत्तस्य शिर आहत्य पातयामि न सायकैः । विमानाच्च कबंधाच्च भिन्नं छिन्नं च भूतले

cettasya śira āhatya pātayāmi na sāyakaiḥ vimānācca kabaṁdhācca bhinnaṁ chinnaṁ ca bhūtale

If I do not, striking his head with arrows, make it fall to the earth, split and severed from his chariot and from his trunk —

Verse 59 (padma.5.33.59)

यत्पापं कूटसाक्ष्येण यत्पापं स्वर्णचौर्यतः । यत्पापं ब्रह्मनिंदायां तन्ममास्त्वद्य निश्चयात्

yatpāpaṁ kūṭasākṣyeṇa yatpāpaṁ svarṇacauryataḥ yatpāpaṁ brahmaniṁdāyāṁ tanmamāstvadya niścayāt

then whatever sin belongs to false witness, whatever sin belongs to the theft of gold, whatever sin belongs to reviling a Brahmin — let that certainly be mine today."

Verse 60 (padma.5.33.60)

इति शत्रुघ्नसद्वाक्यं श्रुत्वा ते वीरपूजिताः । धन्योसि राघवभ्रातः कस्त्वदन्यो परो भवेत्

iti śatrughnasadvākyaṁ śrutvā te vīrapūjitāḥ dhanyosi rāghavabhrātaḥ kastvadanyo paro bhavet

Hearing this excellent word of Shatrughna, those honored heroes said: "Blessed are you, brother of Raghava! Who else could there be greater than you?

Verse 61 (padma.5.33.61)

त्वया वै निहतो दैत्यो देवदानवदुःखदः । लवणो नाम लोकेश मधुपुत्रो महाबलः

tvayā vai nihato daityo devadānavaduḥkhadaḥ lavaṇo nāma lokeśa madhuputro mahābalaḥ

By you was slain the demon who was a torment to gods and danavas alike — the mighty son of Madhu, named Lavana, O lord of the worlds.

Verse 62 (padma.5.33.62)

कोयं वै राक्षसो दुष्टः क्व चास्य बलमल्पकम् । करिष्यसि क्षणादेव तस्य नाशं महामते

koyaṁ vai rākṣaso duṣṭaḥ kva cāsya balamalpakam kariṣyasi kṣaṇādeva tasya nāśaṁ mahāmate

What then is this wicked rakshasa, and how trifling is his strength? In a mere instant, O one of great wisdom, you will bring about his destruction."

Verse 63 (padma.5.33.63)

इत्युक्त्वा ते महावीराः सज्जीभूता रणांगणे । प्रतिज्ञां स्वामृतां कर्तुं ययुस्ते राक्षसं मुदा

ityuktvā te mahāvīrāḥ sajjībhūtā raṇāṁgaṇe pratijñāṁ svāmṛtāṁ kartuṁ yayuste rākṣasaṁ mudā

Having said this, those great heroes, made ready on the field of battle, went forth joyfully against the rakshasa, to make their own vows true.

Chapter 32All chaptersChapter 34