Uttara Khanda · Chapter 44
Vijaya Ekadashi of Phalguna Krishna
Verse 1 (padma.6.44.1)
युधिष्ठिर उवाच- फाल्गुनस्यासिते पक्षे किंनामैकादशीभवेत् । कथयस्व प्रसादेन वासुदेव ममाग्रतः
yudhiṣṭhira uvāca- phālgunasyāsite pakṣe kiṁnāmaikādaśībhavet kathayasva prasādena vāsudeva mamāgrataḥ
Yudhishthira said: O Vasudeva, which Ekadashi falls in the dark fortnight of Phalguna? Kindly tell me this.
Verse 2 (padma.6.44.2)
श्रीकृष्ण उवाच- नारदः परिपप्रच्छ ब्रह्माणं कमलासनम् । फाल्गुनस्यासिते पक्षे विजयानाम नामतः । तस्याः पुण्यं द्विजश्रेष्ठ कथयस्व प्रसादतः
śrīkṛṣṇa uvāca- nāradaḥ paripapraccha brahmāṇaṁ kamalāsanam phālgunasyāsite pakṣe vijayānāma nāmataḥ tasyāḥ puṇyaṁ dvijaśreṣṭha kathayasva prasādataḥ
Sri Krishna said: Once Narada asked Brahma, seated upon the lotus: O best of the twice-born, please tell me the merit of the Ekadashi named Vijaya, which falls in the dark fortnight of Phalguna.
Verse 3 (padma.6.44.3)
ब्रह्मोवाच- शृणु नारद वक्ष्यामि कथां पापहराम्पराम् । यन्न कस्यचिदाख्यातं मयैतद्विजयाव्रतम्
brahmovāca- śṛṇu nārada vakṣyāmi kathāṁ pāpaharāmparām yanna kasyacidākhyātaṁ mayaitadvijayāvratam
Brahma said: Listen, O Narada, I shall tell that supreme, sin-destroying tale - this vow of Vijaya, which I have never told to anyone until now.
Verse 4 (padma.6.44.4)
पुरातनं व्रतं ह्येतत्पवित्रं पापनाशनम् । जयं ददाति विजया नृपाणां वै न संशयः
purātanaṁ vrataṁ hyetatpavitraṁ pāpanāśanam jayaṁ dadāti vijayā nṛpāṇāṁ vai na saṁśayaḥ
This is a most ancient, pure, and sin-destroying vow. Vijaya grants victory to kings, without any doubt.
Verse 5 (padma.6.44.5)
पुरा रामो वनं यातो वर्षाण्येव चतुर्दश । न्यवसत्पंचवट्यां तु सहसीतः सलक्ष्मणः
purā rāmo vanaṁ yāto varṣāṇyeva caturdaśa nyavasatpaṁcavaṭyāṁ tu sahasītaḥ salakṣmaṇaḥ
Long ago Rama went to the forest for fourteen years. Together with Sita and Lakshmana he dwelt at Panchavati.
Verse 6 (padma.6.44.6)
तत्रैव वसतस्तस्य रामस्य विजयात्मनः । रावणेन हृता लौल्याद्भार्या सीता यशस्विनी
tatraiva vasatastasya rāmasya vijayātmanaḥ rāvaṇena hṛtā laulyādbhāryā sītā yaśasvinī
While dwelling there, that renowned wife of Rama - Rama whose very nature was victory - Sita, was carried off by Ravana in his lust.
Verse 7 (padma.6.44.7)
तेन दुःखेन रामोऽपि मोहमभ्यागतस्तदा । भ्रमन्जटायुषमथो ददर्श विगतायुषम्
tena duḥkhena rāmo'pi mohamabhyāgatastadā bhramanjaṭāyuṣamatho dadarśa vigatāyuṣam
By that grief Rama too fell into bewilderment. Wandering about, he came upon the dying Jatayu, his life ebbing away.
Verse 8 (padma.6.44.8)
कबंधो निहतः पश्चाद्भ्रमतारण्यमध्यतः । सुग्रीवेण समं तस्य सखित्वं समपद्यत
kabaṁdho nihataḥ paścādbhramatāraṇyamadhyataḥ sugrīveṇa samaṁ tasya sakhitvaṁ samapadyata
Afterward, while wandering through the forest, Kabandha was slain; then friendship was formed between Rama and Sugriva.
Verse 9 (padma.6.44.9)
वानराणामनीकानि रामार्थंसंगतानि च । ततो हनुमता दृष्टा लंकोद्याने तु जानकी
vānarāṇāmanīkāni rāmārthaṁsaṁgatāni ca tato hanumatā dṛṣṭā laṁkodyāne tu jānakī
Armies of monkeys gathered for Rama's cause; then Hanuman beheld Janaki in the garden of Lanka.
Verse 10 (padma.6.44.10)
रामसंज्ञापनं तस्यै दत्तं कर्म महत्कृतम् । पुनः समेत्य रामेण सर्वं तत्र निवेदितम्
rāmasaṁjñāpanaṁ tasyai dattaṁ karma mahatkṛtam punaḥ sametya rāmeṇa sarvaṁ tatra niveditam
Rama's token was given to her as a sign, and this great task was accomplished; returning, Hanuman reported everything there to Rama.
Verse 11 (padma.6.44.11)
अथ श्रुत्वा रामचंद्रो वाक्यं चैव हनूमतः । सुग्रीवानुमतेनैव प्रस्थानं समरोचयत्
atha śrutvā rāmacaṁdro vākyaṁ caiva hanūmataḥ sugrīvānumatenaiva prasthānaṁ samarocayat
Having heard Hanuman's words, Ramachandra, with Sugriva's consent, resolved upon setting out.
Verse 12 (padma.6.44.12)
सौमित्रेकेन पुण्येन तीर्यते वरुणालयः । अगाधो नितरामेष यादोभिश्च समाकुलः । उपायं नैव पश्यामि येनासौ सुतरो भवेत्
saumitrekena puṇyena tīryate varuṇālayaḥ agādho nitarāmeṣa yādobhiśca samākulaḥ upāyaṁ naiva paśyāmi yenāsau sutaro bhavet
[Rama said:] O son of Sumitra, by what merit can this ocean be crossed? It is fathomless and swarming with sea-creatures; I see no means by which it might easily be traversed.
Verse 13 (padma.6.44.13)
लक्ष्मण उवाच- आदिदेवस्त्वमेवासि पुराणपुरुषोत्तमः । बकदाल्भ्यो मुनिश्चात्र वर्तते द्वीपमध्यतः
lakṣmaṇa uvāca- ādidevastvamevāsi purāṇapuruṣottamaḥ bakadālbhyo muniścātra vartate dvīpamadhyataḥ
Lakshmana said: You yourself are the primal god, the ancient Purushottama. Here in the midst of this island there dwells a sage named Bakadalbhya.
Verse 14 (padma.6.44.14)
अस्मात्स्थानाद्योजनार्द्धमाश्रमस्तस्य राघव । अन्ये च ब्राह्मणास्तत्र बहवो रघुनंदन
asmātsthānādyojanārddhamāśramastasya rāghava anye ca brāhmaṇāstatra bahavo raghunaṁdana
O Raghava, half a yojana from this place lies his hermitage, O descendant of Raghu, and there dwell many other brahmins as well.
Verse 15 (padma.6.44.15)
तं पृच्छ गत्वा राजेंद्र पुराणमृषिपुंगवम् । इति वाक्यं ततः श्रुत्वा लक्ष्मणस्यातिशोभनम्
taṁ pṛccha gatvā rājeṁdra purāṇamṛṣipuṁgavam iti vākyaṁ tataḥ śrutvā lakṣmaṇasyātiśobhanam
O lord of kings, go and ask that ancient, foremost of sages. Having heard Lakshmana's most excellent words,
Verse 16 (padma.6.44.16)
जगाम राघवो द्रष्टुं बकदाल्भ्यं महामुनिम् । प्रणनाम मुनिं मूर्ध्ना रामो विष्णुमिवामरः
jagāma rāghavo draṣṭuṁ bakadālbhyaṁ mahāmunim praṇanāma muniṁ mūrdhnā rāmo viṣṇumivāmaraḥ
Raghava went to see that great sage Bakadalbhya; Rama bowed his head to the sage as an immortal bows to Vishnu.
Verse 17 (padma.6.44.17)
ज्ञात्वा मुनिस्ततो रामं पुराणं पुरुषोत्तमम् । केनापि कारणेनैव प्रविष्टो मानुषीं तनुम्
jñātvā munistato rāmaṁ purāṇaṁ puruṣottamam kenāpi kāraṇenaiva praviṣṭo mānuṣīṁ tanum
Then the sage recognized that this was Rama himself, the ancient Purushottama, who for some particular purpose had entered a human form.
Verse 18 (padma.6.44.18)
उवाच स ऋषिस्तुष्टः कुतो राम तवागमः
uvāca sa ṛṣistuṣṭaḥ kuto rāma tavāgamaḥ
That sage, pleased, said: O Rama, for what reason have you come here?
Verse 19 (padma.6.44.19)
राम उवाच- त्वत्प्रसादादहं विप्र तीरं नदनदीपतेः । आगतोऽस्मि ससैन्योऽत्र लंकां जेतुं सराक्षसाम्
rāma uvāca- tvatprasādādahaṁ vipra tīraṁ nadanadīpateḥ āgato'smi sasainyo'tra laṁkāṁ jetuṁ sarākṣasām
Rama said: O brahmin, by your grace I have come here with my army to the shore of the ocean, lord of rivers and streams, in order to conquer Lanka together with its rakshasas.
Verse 20 (padma.6.44.20)
भवतश्चानुकूलत्वात्तीर्यतेऽब्धिर्यथा मया । तमुपायं वद मुने प्रसादं कुरु सांप्रतम्
bhavataścānukūlatvāttīryate'bdhiryathā mayā tamupāyaṁ vada mune prasādaṁ kuru sāṁpratam
By your favor alone shall I cross this ocean - tell me that means, O sage; grant me your grace now.
Verse 21 (padma.6.44.21)
एतस्मात्कारणादेव द्रष्टुं त्वाहमिहागतः । रामस्य वचनं श्रुत्वा बकदाल्भ्यो महामुनिः
etasmātkāraṇādeva draṣṭuṁ tvāhamihāgataḥ rāmasya vacanaṁ śrutvā bakadālbhyo mahāmuniḥ
It is for this very reason that I have come here to see you. Having heard Rama's words, the great sage Bakadalbhya,
Verse 22 (padma.6.44.22)
उवाच सुप्रसन्नात्मा रामं राजीवलोचनम् । कर्तव्यमद्य ते राम व्रतानां व्रतमुत्तमम्
uvāca suprasannātmā rāmaṁ rājīvalocanam kartavyamadya te rāma vratānāṁ vratamuttamam
with a heart full of gladness, said to lotus-eyed Rama: O Rama, today you must observe the most excellent of all vows,
Verse 23 (padma.6.44.23)
कृतेन येन सहसा विजयस्ते भविष्यति । लंकां जित्वा राक्षसांश्च स्वच्छां कीर्तिमवाप्स्यसि
kṛtena yena sahasā vijayaste bhaviṣyati laṁkāṁ jitvā rākṣasāṁśca svacchāṁ kīrtimavāpsyasi
by observing which your victory shall swiftly come. Having conquered Lanka and the rakshasas, you shall attain unblemished fame.
Verse 24 (padma.6.44.24)
एकाग्रमानसो भूत्वा व्रतमेतत्समाचर । फाल्गुनस्यासिते पक्षे विजयैकादशी भवेत्
ekāgramānaso bhūtvā vratametatsamācara phālgunasyāsite pakṣe vijayaikādaśī bhavet
Perform this vow with a single-pointed mind. In the dark fortnight of Phalguna falls Vijaya Ekadashi.
Verse 25 (padma.6.44.25)
तस्या व्रतेन हे राम विजयस्ते भविष्यति । निःसंशयं समुद्रं त्वं तरिष्यसि सवानरः
tasyā vratena he rāma vijayaste bhaviṣyati niḥsaṁśayaṁ samudraṁ tvaṁ tariṣyasi savānaraḥ
O Rama, by that very vow your victory shall come; without doubt you shall cross the ocean together with your monkey-army.
Verse 26 (padma.6.44.26)
विधिस्तु श्रूयतां राजन्व्रतस्यास्य फलप्रदः । दशम्यां दिवसे प्राप्ते कुंभमेकं तु कारयेत्
vidhistu śrūyatāṁ rājanvratasyāsya phalapradaḥ daśamyāṁ divase prāpte kuṁbhamekaṁ tu kārayet
O king, now hear the rite of this fruit-bestowing vow. When the day of Dashami arrives, one should have a single water-vessel made,
Verse 27 (padma.6.44.27)
हैमं वा राजतं वापि ताम्रं वाप्यथ मृन्मयम् । स्थापयेच्छोभितं चैव जलपूर्णं सपल्लवम्
haimaṁ vā rājataṁ vāpi tāmraṁ vāpyatha mṛnmayam sthāpayecchobhitaṁ caiva jalapūrṇaṁ sapallavam
of gold, or silver, or copper, or else of clay; it should be adorned and set up, filled with water and topped with leaves.
Verse 28 (padma.6.44.28)
सप्तधान्यान्यधस्तस्य यवानुपरि विन्यसेत् । तस्योपरि न्यसेद्देवं हैमं नारायणं प्रभुम्
saptadhānyānyadhastasya yavānupari vinyaset tasyopari nyaseddevaṁ haimaṁ nārāyaṇaṁ prabhum
Beneath it the seven grains should be laid, and barley above them; upon it should be placed a golden image of the Lord Narayana.
Verse 29 (padma.6.44.29)
एकादशीदिने प्राप्ते प्रातः स्नानं समाचरेत् । निश्चलं स्थापयेत्कुंभं कंठमाल्यानुलेपनैः
ekādaśīdine prāpte prātaḥ snānaṁ samācaret niścalaṁ sthāpayetkuṁbhaṁ kaṁṭhamālyānulepanaiḥ
When Ekadashi day arrives, one should bathe in the morning, and set the vessel firmly in place, adorned with a garland at its neck and with fragrant ointment.
Verse 30 (padma.6.44.30)
पूगीफलैर्नालिकेरैः पूजयेच्च विशेषतः । गंधैर्धूपैश्चदीपैश्च नैवेद्यैर्विविधैरपि
pūgīphalairnālikeraiḥ pūjayecca viśeṣataḥ gaṁdhairdhūpaiścadīpaiśca naivedyairvividhairapi
One should worship it especially with betel-nuts and coconuts, and also with fragrant paste, incense, lamps, and various food-offerings.
Verse 31 (padma.6.44.31)
कुंभाग्रे तद्दिनं राम नीयते सत्कथादिभिः । रात्रौ जागरणं चैव तस्याग्रे कारयेद्बुधः
kuṁbhāgre taddinaṁ rāma nīyate satkathādibhiḥ rātrau jāgaraṇaṁ caiva tasyāgre kārayedbudhaḥ
O Rama, that day is spent before the vessel in the telling of sacred tales; the wise should keep a night-vigil before it as well.
Verse 32 (padma.6.44.32)
प्रकाशयेद्घृतदीपमखंडव्रतहेतवे । द्वादशीदिवसे प्राप्ते मार्तंडस्योदये सति
prakāśayedghṛtadīpamakhaṁḍavratahetave dvādaśīdivase prāpte mārtaṁḍasyodaye sati
A lamp of ghee should be kept burning for the unbroken vow. When the day of Dvadashi arrives, at sunrise,
Verse 33 (padma.6.44.33)
नीत्वा कुंभं जलोद्देशे नद्याः प्रस्रवणे तथा । तडागे स्थापयित्वा तं पूजयित्वा यथाविधि
nītvā kuṁbhaṁ jaloddeśe nadyāḥ prasravaṇe tathā taḍāge sthāpayitvā taṁ pūjayitvā yathāvidhi
the vessel should be carried to a place by a river's water, or to a spring, or to a pond; it should be set there, and worshipped duly,
Verse 34 (padma.6.44.34)
दद्यात्सदेवं तं कुंभं ब्राह्मणे वेदपारगे । कुंभेन सह राजेंद्र महादानानि दापयेत्
dadyātsadevaṁ taṁ kuṁbhaṁ brāhmaṇe vedapārage kuṁbhena saha rājeṁdra mahādānāni dāpayet
and then that vessel, together with the divine image, should be given as a gift to a brahmin learned in the Vedas. O lord of kings, along with the vessel, great gifts should also be given.
Verse 35 (padma.6.44.35)
अनेनविधिना राम यूथपैः सह संगतः । कुरु व्रतं प्रयत्नेन विजयस्ते भविष्यति
anenavidhinā rāma yūthapaiḥ saha saṁgataḥ kuru vrataṁ prayatnena vijayaste bhaviṣyati
O Rama, by this very rite, together with the leaders of your army, perform this vow with diligence - your victory shall surely come.
Verse 36 (padma.6.44.36)
इति श्रुत्वा ततो रामो यथोक्तमकरोत्तदा । कृते व्रते स विजयी बभूव रघुनंदनः
iti śrutvā tato rāmo yathoktamakarottadā kṛte vrate sa vijayī babhūva raghunaṁdanaḥ
Hearing this, Rama then did exactly as he had been told; the vow completed, that descendant of Raghu became victorious.
Verse 37 (padma.6.44.37)
प्राप्ता सीता जिता लंका पौलस्त्यो निहतो रणे । अनेनविधिना पुत्र ये कुर्वंति नरा व्रतम्
prāptā sītā jitā laṁkā paulastyo nihato raṇe anenavidhinā putra ye kurvaṁti narā vratam
Sita was regained, Lanka was conquered, and Ravana was slain in battle. O son, those men who perform this vow by this very rite -
Verse 38 (padma.6.44.38)
इहलोकजयप्राप्तिः परलोकस्तथाक्षयः । एतस्मात्कारणात्पुत्र कर्तव्यं विजयाव्रतम्
ihalokajayaprāptiḥ paralokastathākṣayaḥ etasmātkāraṇātputra kartavyaṁ vijayāvratam
they obtain victory in this world and an imperishable state in the next. For this very reason, O son, the vow of Vijaya should be observed.
Verse 39 (padma.6.44.39)
विजयायाश्च माहात्म्यं सर्वकिल्बिषनाशनम् । पठनाच्छ्रवणाच्चैव वाजपेयफलं लभेत्
vijayāyāśca māhātmyaṁ sarvakilbiṣanāśanam paṭhanācchravaṇāccaiva vājapeyaphalaṁ labhet
This glory of Vijaya destroys every sin. By merely reading or hearing it, one attains the fruit of the Vajapeya sacrifice.